Gratuluji Vám ku dnešnímu dni a napadá mě následující: Jistý nikoli nevýznamný básník v Tasově dlící – a po něm i někteří jiní, nejenom však duše básnické a básnivé, ale i filozofové, estetikové, politikové, národohospodáři a někteří další – po svých neblahých a veletrpkých před- i poválečných životních zkušenostech došel k přesvědčení, že české učitelstvo zabilo tento národ…
Lze tedy jen úpěnlivě, a přece snad jen i s jistou nadějí doufat, že nejsoučasnější železnobrodská volba nebyla marná.
Neopomeňte prosím, že teď a právě teď máte dobrou možnost – v součinnosti se všemi, důtklivě připomínám, ať odtud nebo odtamtud, bez ohledu na cokoliv (regionálně či jinak) politického, natož pak dokonce trapně osobního či čehokoliv jiného, tj. se všemi, kterým leží na srdci i duši především obecné blaho a růst našeho, opakuju: NAŠEHO města, kteří neváhají častěji používat i onen příslovečný selský rozum a kteří mohou i chtějí pomoci – pokusit se znovu napravovat a třeba i napravit, eufemisticky řečeno, už dlouhodobou, podivně nečitelnou reputaci učitelského stavu, a jistě a pochopitelně nejenom toho…
Zároveň apeluju na vás všechny, kteří teď a zase jen po jistou chvíli (to prosím mějte vždycky na mysli) budete v Železném Brodě rozhodovat o věcech veřejných, jistě vždycky i veřejně, průhledně a kdykoliv dohledatelně, abyste mysleli především na budoucí, nejenom na přítomnou hodinu, den nebo ono své čtyřletí, a dokázali navázat na všechno dobré, tedy JEN na to dobré z předchozích období, abyste uvážlivě a moudře uměli myslet, stavět a tvořit, nejenom snad ničit a bořit…
K tomu vám přeji jasný a veselý rozum, radostnou vizi, moudrou rozvahu i odvahu k řešení řešitelného i (zdánlivě) neřešitelného.