Dobry den, neciitim nijaky  sentiment, ale ani kocovinu  s timto vyrocim Spis mne napada trochu aritmetiky pro porovnani -  pri pohledu na historii at jiz celostatni: 1918 + 25 = 1943 (!) 1968 + 25 = 1993...  nebo lokalni:  1645 + 25 = 1670,  1965 + 25 = 1990, 1990 + 25 = 2015. Roku 1943  nebylo uz proc vzpominat na Habsburky (a boj proti nim)  roku 1993 ideje obrodneho procesu z jara 1968 jiz davno vyprchaly. Atd. Mimochodem, pouhych cca 25 let po skonceni nicive 30ti lete valky byla v Brode postavena nova, krasna drevena radnice, ktera pak vydrzela dalsich 220, tedy skoro 9 x 25 let. Zeleznice z Pardubic do Liberce byla postavena za rok tedy za mene nez 1/15 casu, behem ktereho se pripravuje  Greenway Jizera z Turnova do Semil. Atd. Mimochodem, neslo by tu pozorohodnou  drevenou vez  http://www.fotohistorie.cz/Liberecky/Jablonec_nad_Nisou/Zelezny_Brod/Zelezny_Brod_-_namesti/Default.aspx   nekdy v budoucnu replikovat - at jiz  jako stylovou  (mozna lehce kycovitou, zato ale atraktivni pro navstevniky) vyhlidku nad mestem nebo - treba - jako artefakt v budoucim parku kolem Exathermu apod. ? Treba by Operacni program  Severovychod nejaky milion i na takovouto nemoderni vyhlidku  prihodil - a nasla by se i firma,  at jiz zde nebo nekde na Podkarpatske Rusi, ktera  by takovou  drevenou  konstrukci zvladla 

Dobrý uplakaný podzimní den. Za pár dní si připomeneme 25. výročí tzv. sametové revoluce a tak mne napadlo, jestli existují v Železném Brodě dokumenty či fotografie z těchto přelomových dní. Vzpomínám, že od 17.listopadu po masakru na Národní třídě pochodoval Brodem průvod zvonící klíči a provolávající hesla. Bylo nás den ode dne víc. Vidím dodnes, jak se nejedna záclona v okně rychle pohybuje nebo jak horlivý fotograf fotí jako divý. Ten ale fotky zřejmě nenabídne. V den generální stávky 27.11.1989 bylo náměstí v Železném Brodě plné a tam jsem poprvé okusil onen sladký pocit bezmezné svobody a radosti, když jsem dostal, shodou okolností, možnost oslovit lidi z balkónu radnice neformálně, podle mého vědomí a svědomí. Odměnou byl nefalšovaný a zavazující potlesk přesně v místech a pasážích, které byly do té doby naprosto tabu. Proč to vzpomínám. Ono všechno souvisí trochu se vším a mám pocit, že ty naše cesty posledními 25ti lety nebyly vždy rovné, sem tam se klikatily a některé se ukázaly jako slepé. Dovolím si poukázat na jednu, která je, podle mého názoru, když ne slepá, tak alespoň zmatečná.
Někteří politologové tvrdí, že se v naší politice příliš personifikuje,  že voliči, osobám přikládají mnohem větší význam nežli programům. Osoby prý přicházejí a odcházejí, programy zůstávají. Mají zřejmě pravdu, protože mně také daleko víc vadí osoby, nežli programy politických stran a hnutí. Chování a vystupování politiků, je příčinou mé zmatenosti. Téměř všechny volební programy jsou pro mne, svým způsobem, průhledné a přijatelné, na rozdíl od politiků. Volební programy politických stran a hnutí totiž představují a ctí mnoho hodnot. Nejsem však vůbec sto, je většinou následně identifikovat v práci a stylu jejich představitelů. Nejsem tak nějak schopen přes nejednu samolibost, škodolibost, nesnášenlivost, vychytralost a sebestřednost vidět toleranci, morálku, schopnost, čest a moudrost. Nevím ani jak zařídit, aby odcházeli výhradně osoby a programy zůstávali i když jsem zkusil, kromě komunistů, volit za uplynulých 25 let nejeden rádoby demokratický subjekt. Jak říkám, jsem poněkud zmatený, ale stále ještě volič.
Pěkný státní svátek.
Zdeněk Hromas