Pozn. Posílám původní příspěvek, který se mi nepodařilo odeslat 09.12.2013 v nočních hodinách.
I když mezitím se objevil na fóru další příspěvek paní Bc. Ivy Chaloupkové, na který odpovím následně, tento neztratil nic na své podstatě abych jej musel měnit a je reakcí na její příspěvek z.09.12.13, 15:39.
E.M.st.
Zdravím pí. Bc Chaloupkovou;
Ujišťuji Vás, že jsem s radostným očekáváním otevřel Váš příspěvek z 09.12.13, 15:39 … a byl jsem zklamán. Očekával jsem konkrétní slova, přesné odkazy na jednotlivé případy, které byly nějakým pochybením a i konečně Váš postoj k mým otázkám z. 07.12.13, 13:57, které se přímo dotýkají IKS. Nic z toho jsem se nedozvěděl, pouze opět povrchní a velice obšírná definice tzv. pochybení, tak jak je uvádíte ve Vašem příspěvku.
Vezmu to tedy pěkně po pořadí.
„Autorizace fotografií a příspěvků“. Myslíte tím smlouvu s autorem o poskytnutí díla k publikaci a nebo opatření díla autorovou signaturou? Protože tato signatura u naprosté většiny příspěvků je, pouze neoznačených fotografií může být o něco více než ostatních příspěvků. Je to však z prostého důvodu: Fotografie jsou v databázi IKS, tak, jak je posílají přispívatelé a nebo smluvní fotograf a u některých se již nelze dopátrat autorství. Dlužno ovšem také podotknout, že mnoho fotografií pochází z rukou odpovědné redaktorky, pí. Aleny Malafarinové a jejího manžela Ernesta, zvláště ty z prvního období „nového“ zpravodaje. Tito pak určitě nevznáší námitky na jejich signaci! Jinak Vás prosím o konkrétní výčet nesignovaných proti signovaným a pokud možno toto vyjádření v %. (pro objektivní posouzení).
„Logické členění příspěvků“. Tato výtka mi připadá neadresná, neboť právě členění „nového“ zpravodaje si spousta jeho čtenářů pochvaluje. Tudíž zde mi chybí upřesnění, kde a v čem je chyba.
„Minimální používání obrázků, stažených z internetových prohlížečů“. Opět chybí konkretizace druhu a počtu takových obrázků, neboť mi nepřipadá, že by jimi zpravodaj „přetékal“. Spíše bych definoval jejich použití skutečně jako minimální a rozhodně přiměřené. Ovšem, že zde např. by šlo o aplikacích diskutovat – (názor proti názoru, příp. anketa mezi čtenáři), ale čím je nahradíme, abychom oživili stránku?
„Otištění pouze prověřených příspěvků, z důvěryhodných zdrojů, ne stahování informací z internetu, apod.“ Tak tato formulace, zvláště ve své první části až po „důvěryhodné zdroje“ mi silně připomíná tzv. „totalitní rétoriku“, kdy mi v r. 1966, jako šéfredaktoru školního časopisu „SATURN“ při SVVŠ v Jablonci nad Nisou vytkl podobnými slovy tehdejší ředitel školy publikaci článků o hudebních skupinách na „západě“ a vysvětloval mi, že je „potřeba“ otisknout většinu článků ze života „socialistických států“ a zvláště o sovětských komsomolech (pozn. Pro mladší – mladí komunisté v tehdejším Sovětském Svazu, dnešní Rusko a okolní státy). Po mém neuposlechnutí následovalo zastavení tisku (nebyly dodány blány na „Ormig“ – tehdejší malokapacitní tiskařský stroj) a po další iniciativě, kterou byla celoškolní petiční akce na obnovu časopisu (mimochodem podepsala téměř celá škola, vč. profesorského sboru), mi byla udělena důtka a byl jsem vyloučen z tehdejšího ČSM (Československý svaz mládeže), za což se ale vůbec nestydím. Jak podobné je volání po svobodě ještě i dnes…
„nestahování informací z internetu“. Zde bych si dovolil opět požádat o přesnější definici – kdy, co a kolik za ony tři roky – a pokud možno opět v % oproti příspěvkům od vlastních dodavatelů. Ale stejně si myslím, že informace z internetu nemusí být vždy na závadu, když se s nimi odpovědně nakládá. A ještě jedna poznámka k tomuto: všechna média nepožívají jen vlastní zdroje, vlastní příspěvky, ale čerpají z hlavních světových tiskových agentur. Je to z důvodu dosažitelnosti a větší rozmanitosti zpráv a zajímavostí. Jediným rozdílem je skutečnost, že tam je to zpoplatněno, zatímco internet je zdarma…
„apod.“ Když nemám další argumenty a nevím jak přidat ještě na důrazu, je zde ono nekonkrétní apod., atp., atd. …
A nyní k nejbolestivějšímu, vztah zaměstnance a jeho vedoucího. (Omlouvám se, ale abych vše důkladně vysvětli, musím zajít do dost podrobných situací, které nepovažuji vůbec za „očerňování“ ale pouze konstatování skutečností, jež dle mého názoru, mají posloužit k objektivnímu náhledu na tuto nepříjemnost). Ano, souhlasím naprosto s určitou hierarchickou závislostí, určitou formou podřízenosti a poslušnosti. Ale je zde ale. Vedoucím se jedinec nestává pouze jmenováním, to je v prvním kole. Následuje jeho komunikace a vztah k podřízenému a naopak. Je pak plně na vedoucím, jaký vztah založí ale také udržuje. Musí být nejen odborník, aby dokázal svým podřízeným, že věci rozumí, ale i diplomatem a psychologem, aby dosáhl souznění v kolektivu. Protože jenom kolektiv, který „táhne za jeden provaz“ dokáže velké věci. V okamžiku, kdy začne vystupovat z pozice síly a „nabubřelosti“ z titulu funkce, je založeno ke ztrátě autority. Takový jedinec je sice ještě funkcí vedoucí, ale bez podpory podřízených. A největším pochybením takového „vedoucího“ je nechat odejít loajálního, s plným nasazením a vášní pracujícího zaměstnance a ještě větším pochybením (bohužel častým), je dělat vše pro to, aby odešel. Je to defacto jeho přiznání neschopnosti řešit krizové situace a takový vedoucí by měl radši složit funkci. A to je, jak se domnívám, právě Váš případ pí.Bc. Chaloupková. I s přihlédnutím k Vaši neschopnosti nebo snad neochotě vidět etický a morální problém v neodůvodněném zásahu do zpravodaje a bezdůvodné odstranění „slova redaktorky“ na rozloučenou, a v ještě větším pochybení ve svévolném vydání a zásahu do již zmiňované knihy „Železnobrodské promenády“ bez řádné smlouvy s autorem. Toto je nejen eticko nemorální ale též to odporuje právním normám.
A ještě přidám jednu nedávnou „vzorovou“ epizodu, která svědčí o vaší neprofesionalitě, neschopnosti zastávat vedoucí funkci a je stále živá v mysli mnoha lidí, zúčastněných i nezúčastněných. Mám na mysli den, kdy jistá osoba „zvenčí“ přišla „dusit“ pí. Alenu Malafarinovou a to jen za to, že přislíbila svoji osobní pomoc s grafickými pracemi pro ochotnický Železnobrodský divadelní spolek. Vy, jako správná vedoucí, jste měla onu osobu vykázat a zvláště v tomto případě se zastat svého podřízeného a ne se postavit na stranu „útočníka“. Jenže je zde problém, když ona osoba je Vaše „kamarádka“… A nebo dokonce účelová scéna? K dovršení všeho, s lidmi, kteří Vám přišli situaci vysvětlit, jste obrazně řečeno „vyrazila dveře“.
Dodám ještě svůj poznatek na jednání s Vámi, které mi doporučil p. tajemník Judr.Haas, když jsem přišel pokusit se hasit již vzniklý požár. Po vstupu do Vaší kanceláře, po několika úvodních větách, kdy jsem vytáhl z tašky podklady k jednání, požádal jsem Vás o předložení onoho „posudku“ na zpravodaj, abychom jej mohli oponovat, jste prohlásila, že na Vás jdu s úřední složkou a že to tedy ne! Následně jste si pozvala pí.Alenu Malafarinovou a sl. Šárku Boučkovou, které jste podrobila „výslechu“, odkud to asi vím (posudek) a od té doby jsem v podstatě již neměl možnost cokoliv říct, neboť vše následující byl Váš monolog „s kadencí kulometu“, který jste v podstatě zakončila tím, že máte jinou práci. Při mém pokusu o diskusi jste opakovala ty samé věci pořád dokola až do zakončení. Tak takto se podle mne diskuse s cílem dosáhnout porozumění rozhodně nevede, leda-že by toto nebylo cílem… A nejsem jediný, kdo má podobnou zkušenost, jenom jsem zatím sám, kdo Vám to sděluje v tomto přímém oslovení, kdy Vaše komunikace při řešení problému je téměř nulová. V těchto situacích se nelze divit pí.Aleně Malafarinové, že její některé odpovědi mohou v neinformovaném pozorovateli vyvolat dojem „zlobivého dítěte“. Já osobně na jejím místě bych zbraně nesložil a ani nevyklidil bitevní pole.
Toto je nejdůležitější, co jsem Vám chtěl otevřeně říct, to je také to s čím jsem za Vámi přišel, když jste mi nedala prostor k debatě. Za své názory se vůbec nestydím, pokud nevědomky uklouznu jsem schopen se omluvit. Nehraji „mrtvého brouka“ a vyhýbám se výrazům nechci komentovat, nevyjadřuji se. Vždy se snažím vysvětlit svůj postoj. Opět podtrhávám, že toto nevidím vůbec jako „očerňování“, jak to prezentujete Vy, ale jako konstatování velice smutných skutečností o mezilidských vztazích, o zákulisních hrátkách na úkor nevinných a čestných lidí. Je mi to líto a je mi z toho těžko na duši. Věřte mi, že jsem radši, když k takovým situacím vůbec nedochází a lidé jsou lidmi…
Slunce v duši, Ernesto Malafarina starší.
I když mezitím se objevil na fóru další příspěvek paní Bc. Ivy Chaloupkové, na který odpovím následně, tento neztratil nic na své podstatě abych jej musel měnit a je reakcí na její příspěvek z.09.12.13, 15:39.
E.M.st.
Zdravím pí. Bc Chaloupkovou;
Ujišťuji Vás, že jsem s radostným očekáváním otevřel Váš příspěvek z 09.12.13, 15:39 … a byl jsem zklamán. Očekával jsem konkrétní slova, přesné odkazy na jednotlivé případy, které byly nějakým pochybením a i konečně Váš postoj k mým otázkám z. 07.12.13, 13:57, které se přímo dotýkají IKS. Nic z toho jsem se nedozvěděl, pouze opět povrchní a velice obšírná definice tzv. pochybení, tak jak je uvádíte ve Vašem příspěvku.
Vezmu to tedy pěkně po pořadí.
„Autorizace fotografií a příspěvků“. Myslíte tím smlouvu s autorem o poskytnutí díla k publikaci a nebo opatření díla autorovou signaturou? Protože tato signatura u naprosté většiny příspěvků je, pouze neoznačených fotografií může být o něco více než ostatních příspěvků. Je to však z prostého důvodu: Fotografie jsou v databázi IKS, tak, jak je posílají přispívatelé a nebo smluvní fotograf a u některých se již nelze dopátrat autorství. Dlužno ovšem také podotknout, že mnoho fotografií pochází z rukou odpovědné redaktorky, pí. Aleny Malafarinové a jejího manžela Ernesta, zvláště ty z prvního období „nového“ zpravodaje. Tito pak určitě nevznáší námitky na jejich signaci! Jinak Vás prosím o konkrétní výčet nesignovaných proti signovaným a pokud možno toto vyjádření v %. (pro objektivní posouzení).
„Logické členění příspěvků“. Tato výtka mi připadá neadresná, neboť právě členění „nového“ zpravodaje si spousta jeho čtenářů pochvaluje. Tudíž zde mi chybí upřesnění, kde a v čem je chyba.
„Minimální používání obrázků, stažených z internetových prohlížečů“. Opět chybí konkretizace druhu a počtu takových obrázků, neboť mi nepřipadá, že by jimi zpravodaj „přetékal“. Spíše bych definoval jejich použití skutečně jako minimální a rozhodně přiměřené. Ovšem, že zde např. by šlo o aplikacích diskutovat – (názor proti názoru, příp. anketa mezi čtenáři), ale čím je nahradíme, abychom oživili stránku?
„Otištění pouze prověřených příspěvků, z důvěryhodných zdrojů, ne stahování informací z internetu, apod.“ Tak tato formulace, zvláště ve své první části až po „důvěryhodné zdroje“ mi silně připomíná tzv. „totalitní rétoriku“, kdy mi v r. 1966, jako šéfredaktoru školního časopisu „SATURN“ při SVVŠ v Jablonci nad Nisou vytkl podobnými slovy tehdejší ředitel školy publikaci článků o hudebních skupinách na „západě“ a vysvětloval mi, že je „potřeba“ otisknout většinu článků ze života „socialistických států“ a zvláště o sovětských komsomolech (pozn. Pro mladší – mladí komunisté v tehdejším Sovětském Svazu, dnešní Rusko a okolní státy). Po mém neuposlechnutí následovalo zastavení tisku (nebyly dodány blány na „Ormig“ – tehdejší malokapacitní tiskařský stroj) a po další iniciativě, kterou byla celoškolní petiční akce na obnovu časopisu (mimochodem podepsala téměř celá škola, vč. profesorského sboru), mi byla udělena důtka a byl jsem vyloučen z tehdejšího ČSM (Československý svaz mládeže), za což se ale vůbec nestydím. Jak podobné je volání po svobodě ještě i dnes…
„nestahování informací z internetu“. Zde bych si dovolil opět požádat o přesnější definici – kdy, co a kolik za ony tři roky – a pokud možno opět v % oproti příspěvkům od vlastních dodavatelů. Ale stejně si myslím, že informace z internetu nemusí být vždy na závadu, když se s nimi odpovědně nakládá. A ještě jedna poznámka k tomuto: všechna média nepožívají jen vlastní zdroje, vlastní příspěvky, ale čerpají z hlavních světových tiskových agentur. Je to z důvodu dosažitelnosti a větší rozmanitosti zpráv a zajímavostí. Jediným rozdílem je skutečnost, že tam je to zpoplatněno, zatímco internet je zdarma…
„apod.“ Když nemám další argumenty a nevím jak přidat ještě na důrazu, je zde ono nekonkrétní apod., atp., atd. …
A nyní k nejbolestivějšímu, vztah zaměstnance a jeho vedoucího. (Omlouvám se, ale abych vše důkladně vysvětli, musím zajít do dost podrobných situací, které nepovažuji vůbec za „očerňování“ ale pouze konstatování skutečností, jež dle mého názoru, mají posloužit k objektivnímu náhledu na tuto nepříjemnost). Ano, souhlasím naprosto s určitou hierarchickou závislostí, určitou formou podřízenosti a poslušnosti. Ale je zde ale. Vedoucím se jedinec nestává pouze jmenováním, to je v prvním kole. Následuje jeho komunikace a vztah k podřízenému a naopak. Je pak plně na vedoucím, jaký vztah založí ale také udržuje. Musí být nejen odborník, aby dokázal svým podřízeným, že věci rozumí, ale i diplomatem a psychologem, aby dosáhl souznění v kolektivu. Protože jenom kolektiv, který „táhne za jeden provaz“ dokáže velké věci. V okamžiku, kdy začne vystupovat z pozice síly a „nabubřelosti“ z titulu funkce, je založeno ke ztrátě autority. Takový jedinec je sice ještě funkcí vedoucí, ale bez podpory podřízených. A největším pochybením takového „vedoucího“ je nechat odejít loajálního, s plným nasazením a vášní pracujícího zaměstnance a ještě větším pochybením (bohužel častým), je dělat vše pro to, aby odešel. Je to defacto jeho přiznání neschopnosti řešit krizové situace a takový vedoucí by měl radši složit funkci. A to je, jak se domnívám, právě Váš případ pí.Bc. Chaloupková. I s přihlédnutím k Vaši neschopnosti nebo snad neochotě vidět etický a morální problém v neodůvodněném zásahu do zpravodaje a bezdůvodné odstranění „slova redaktorky“ na rozloučenou, a v ještě větším pochybení ve svévolném vydání a zásahu do již zmiňované knihy „Železnobrodské promenády“ bez řádné smlouvy s autorem. Toto je nejen eticko nemorální ale též to odporuje právním normám.
A ještě přidám jednu nedávnou „vzorovou“ epizodu, která svědčí o vaší neprofesionalitě, neschopnosti zastávat vedoucí funkci a je stále živá v mysli mnoha lidí, zúčastněných i nezúčastněných. Mám na mysli den, kdy jistá osoba „zvenčí“ přišla „dusit“ pí. Alenu Malafarinovou a to jen za to, že přislíbila svoji osobní pomoc s grafickými pracemi pro ochotnický Železnobrodský divadelní spolek. Vy, jako správná vedoucí, jste měla onu osobu vykázat a zvláště v tomto případě se zastat svého podřízeného a ne se postavit na stranu „útočníka“. Jenže je zde problém, když ona osoba je Vaše „kamarádka“… A nebo dokonce účelová scéna? K dovršení všeho, s lidmi, kteří Vám přišli situaci vysvětlit, jste obrazně řečeno „vyrazila dveře“.
Dodám ještě svůj poznatek na jednání s Vámi, které mi doporučil p. tajemník Judr.Haas, když jsem přišel pokusit se hasit již vzniklý požár. Po vstupu do Vaší kanceláře, po několika úvodních větách, kdy jsem vytáhl z tašky podklady k jednání, požádal jsem Vás o předložení onoho „posudku“ na zpravodaj, abychom jej mohli oponovat, jste prohlásila, že na Vás jdu s úřední složkou a že to tedy ne! Následně jste si pozvala pí.Alenu Malafarinovou a sl. Šárku Boučkovou, které jste podrobila „výslechu“, odkud to asi vím (posudek) a od té doby jsem v podstatě již neměl možnost cokoliv říct, neboť vše následující byl Váš monolog „s kadencí kulometu“, který jste v podstatě zakončila tím, že máte jinou práci. Při mém pokusu o diskusi jste opakovala ty samé věci pořád dokola až do zakončení. Tak takto se podle mne diskuse s cílem dosáhnout porozumění rozhodně nevede, leda-že by toto nebylo cílem… A nejsem jediný, kdo má podobnou zkušenost, jenom jsem zatím sám, kdo Vám to sděluje v tomto přímém oslovení, kdy Vaše komunikace při řešení problému je téměř nulová. V těchto situacích se nelze divit pí.Aleně Malafarinové, že její některé odpovědi mohou v neinformovaném pozorovateli vyvolat dojem „zlobivého dítěte“. Já osobně na jejím místě bych zbraně nesložil a ani nevyklidil bitevní pole.
Toto je nejdůležitější, co jsem Vám chtěl otevřeně říct, to je také to s čím jsem za Vámi přišel, když jste mi nedala prostor k debatě. Za své názory se vůbec nestydím, pokud nevědomky uklouznu jsem schopen se omluvit. Nehraji „mrtvého brouka“ a vyhýbám se výrazům nechci komentovat, nevyjadřuji se. Vždy se snažím vysvětlit svůj postoj. Opět podtrhávám, že toto nevidím vůbec jako „očerňování“, jak to prezentujete Vy, ale jako konstatování velice smutných skutečností o mezilidských vztazích, o zákulisních hrátkách na úkor nevinných a čestných lidí. Je mi to líto a je mi z toho těžko na duši. Věřte mi, že jsem radši, když k takovým situacím vůbec nedochází a lidé jsou lidmi…
Slunce v duši, Ernesto Malafarina starší.