Možná to zní podivně, ale jsem skutečně potěšen, že tato „konfrontace“ se malými krůčky začíná ubírat směrem ke konkretizaci a i Vaše odpovědi, sice ještě trochu vyhýbavé začínají nabírat konstruktivní podobu.
Nejsem to já, kdo zkresluje informace, ale v tomto případě jste asi vůbec nepochopila a hlavně přesně nečetla bod č.5 z mého příspěvku z 11.12.13, 16:32, kde zcela zřetelně na závěr píši „tato výtka směřuje na vedení“ (ke stížnosti na Váš přístup k podřízené), neboť min. od 24.10.2013, kdy pí. Alena Malafarinová podala výpověď u p. tajemníka (personalistika) tento nijak nekonal (a nebo nechtěl ) ve věci narušených vztahů na pracovišti, aby si ověřil, zda nedošlo k nějakému pochybení. To jestli oslovil nebo neoslovil Vás nebo p. starostu je otázka vůle řešit nedostatky v mezilidských vztazích. Proto tato moje výtka směřovala na vedení.
S Vámi se zpočátku snažila věci řešit ale vzhledem k Vaši neochotě diskutovat „férově“ a konstruktivně (což mohu na základě osobní zkušenosti potvrdit) zcela pochopitelně záhy vzdala. A že nešla „žalovat“ p. starostovi? Myslím, že v kontextu současné diskuse je to zřejmé. Nevstřícnost, neochota odpovídat na konkrétní dotazy, odvádění pozornosti na „jinou kolej“- mlžení a konec konců i překrucování skutečností… Na takto vedené konfrontace názorů neměla (jako máma od rodiny) ani chuť ani sílu.
Požadavek na autorství grafického ztvárnění: toto bylo již několikrát vcelku logicky odůvodněno, stačí vyhledat v minulých příspěvcích. (Jinak z diskuse bude „bichle“).
Líčím skutečnosti, jako kdybych u všeho byl. Ano, protože (jako „pantáta“, když již bohužel nemá svého otce, který by se jí zastal) stal jsem se „účastníkem“ celé kauzy, jelikož jsem viděl následky všeho na její psychice a logicky jsme celou věc velice detailně probírali. Tyto a navazující skutečnosti jsem si ověřoval i z jiných úhlů pohledu ale i osobní zkušeností s Vámi, tak, abych v rámci možností si zajistil co nejobjektivnější náhled. A to, že kauza je probírána tak detailně právě zde (souhlasím, že za normálních okolností by k tomu nemělo docházet) je právě Vaše neochota a nepřístupnost k diskusi ale i nečinnost vedení (p.tajemník a p. starosta).
K informacím z „Wikipedie“ tohoto charakteru, jak je uvádím: vím, že informace z „internetu“ i z této „encyklopedie“ je nutno brát s velikou opatrností a rozervaností. Ale ruku na srdce, v tomto případě se jedná o velice reálný a věcný pohled na danou problematiku, což lze hravě ověřit i z jiných zdrojů (např. z různých encyklopedických slovníků, či odborným dotazem na některé velké redakce…) ale to vše jistě dobře víte, takže odkaz na „vysokou školu“ byl pouze zavádějící.
Velice se již těším na jednání u p. starosty, kde se zajisté sejdou všichni zúčastnění. Dá se říci, že moje podmínka je téměř splněna, pouze část otázky č.1 (příspěvek z 07.12.13, 13:57) zůstala nezodpovězena . Chybí mi konkrétní a přesný důvod Vašeho odstranění (cenzurování) příspěvku pod názvem „slovo redaktorky). Prosím Vás tedy o doplnění. Poté nic nebude bránit zasednout u jednoho stolu.
Uvádíte titulní stranu prosincového zpravodaje, jako výtku k otištění bez souhlasu autora. Je ale s podivem, jak můžete tvrdit co já si myslím, nebo jak výtku vnímám. V protikladu k Vašemu tvrzení uvádím, že samozřejmě takovouto konkrétní výtku vnímám správně jako nedostatek, ale až po pečlivém přešetření všech skutečností, které vedly k otištění tohoto mimochodem signovaného díla – souhlasím s Vámi, velmi pěkného. Někdy se věci mají trochu jinak, než se prezentují v první chvíli.
A nakonec ještě jednou (snad už naposled) ke knize Tomáše Kesnera (mimochodem smekám i zde jako Broďák před působivou publikací, která jak vím stála mnoho a mnoho úsilí i zaujetí pro věc a právě proto mi vadil svévolný přístup cizích osob k jeho dílu). Omluvte mne, ale jestli považujete za ústní souhlas k vydání to, že před časem při hovoru o jeho publikaci padl dotaz, jestli by mu nevadilo znovuvydání jeho knihy a on řekne že se určitě domluvíte…promiňte, ale toto není řádný souhlas. Domnívám se, že řádná, byť ústní smlouva by měla vypadat asi takto: „Pane Kesner, míníme tehdy a tehdy vydat znovu Vaši knihu s těmito a těmito tiskovými změnami, v nákladu xxx ks. O případné autorské odměně se zajisté dohodneme“. Takováto ústní smlouva by pak měla být převedena do písemné formy a stvrzena podpisy. Vždyť se jedná o zpoplatněnou distribuci publikace – prodává se. Následně jste dokonce s autorem nejednala zrovna korektně, když byl překvapen vydáním a přišel za Vámi. Zajisté víte o čem mluvím.
To, proč vystupuji dle Vašich slov jako obhájce či mluvčí za svoji snachu jsem popsal výše. Spíše si pokládám otázku proč, když znáte Alenu Malafarinovou jako nekonfliktního člověka uvádíte, že „…vždy přecházela do protiútoku s vysokým nasazením s vysokým sebevědomím…“( 10.12.13, 11:40). Neznamená to snad, když někdo přechází do protiútoku, že je na něj útočeno? A neznámená to, že když je někdo nekonfliktní a zachová se určitým „důraznějším“ způsobem, že je mu činěno příkoří? A to, že by Vám nebylo milé, kdyby se za Vás někdo postavil? To je Vaše věc. Naše rodina drží spolu, ale i s přáteli, a jsme ochotni se vždy postavit rozhodně na společnou obranu. Pokud někomu je činěna nějaká nespravedlnost, vnímáme to jako nespravedlnost vůči všem. Jestli jste to nezažila, tak je mi to líto, přišla jste o hodně.
Slunce v duši, Ernesto Malafarina starší