Vážení sousedé.

Dnes si připomínáme 28. výročí tzv. „Sametové revoluce“. Vzpomínám si dobře, že od 17.listopadu 1989 po masakru na Národní třídě pochodoval Brodem průvod zvonící klíči a provolávající tehdy ještě protistátní hesla. Bylo nás den ode dne víc. Vidím přesně, jak se nejedna záclona v okně rychle zachvěla nebo jak horlivý fotograf nás fotil jako divý. Od toho jsme však žádný snímek neviděli. Zřejmě fotil pro někoho jiného. V den generální stávky 27.11.1989 bylo náměstí v Železném Brodě úplně plné, tam jsem poprvé okusil pocit svobody a radosti, když jsem jako mluvčí jedné sekce narychlo vzniklého OF v Železném Brodě dostal, shodou okolností, možnost oslovit lidi z balkónu radnice a mohl mluvit podle mého vědomí a svědomí. Odměnou tehdy byl nefalšovaný a zavazující potlesk přesně v místech a pasážích, které byly do té doby naprosto tabu.

Proč to všechno vzpomínám? Protože jsem bohužel nikde v oficiálních sdělovacích prostředcích, včetně ŽELEZNOBRODSKÉHO ZPRAVODAJE, za celých 28 let nezaznamenal žádné vzpomínky, dokumenty, listiny apod. týkající se oné převratné doby Železnobrodské historie. Rozumím tomu, že například komunisti mnoho chuti k oslavám jejich, tehdy relativní prohry, nikdy neměli, rozumím i tomu, že jsou mnozí lidé politikou znechuceni, nicméně věřím pevně tomu, že státní svátek „Den boje za svobodu a demokracii“ má svůj význam a jen málo kdo by se chtěl vracet o 28 let zpět.

Podle mého názoru každá doba přináší zaryté idealisty, stejně jako chytré pragmatiky. Zatím co mnozí idealisté vymýšleli nezištně programy a cesty založené na svobodě, demokracii a tržním hospodářství, mnozí chytří pragmatici si je plnili. „Si je“, mám na mysli vlastní kapsy, což je, podle mého názoru, také jeden z hmatatelných výsledků 28 let kapitalismu v Čechách. Nemám rozhodně ambice už měnit svět, ale přece mi je pár věcí líto. Mám totiž pocit, že memento prázdné fabriky na Poříčí a chátrající bývalý majetek (Crystal, internát atd.) je trochu výsměchem všem, kteří si své město představovali jinak a věnovali tomu nemalý čas. Vím nejde s tím už dnes nic dělat, soukromý majetek je nedotknutelný.

Právě proto si dovoluji vrátit na začátek, kdy ještě šlo dělat mnohé, ale bohužel to pochopili jen chytří pragmatici a zaryté idealisty prostě lehce přejeli, jako v mnoha jiných případech a to jako přes kopírák. Dovoluji si připomenout dobu OF a 17. listopadu, 1989, jak jsem ji viděl a zažil, kterou vlastně už lidé okolo 30ti nemohou pamatovat.

Hledání na Rajčeti:

a) Klepněte na odkaz

b) Otevře se první obrázek alba

c) Po najetí myši se v pravém horním rohu otevře symbol zvětšení +

d) Po zvětšení se v levém horním rohu zobrazí vertikálně posouvací čtecí pole

e) Myší si lze posunem nahoru dolu zobrazovat detaily obrázku.

f) V záhlaví se lze pohybovat mezi obrázky šipkami tam a zpět

http://hrombac.rajce.idnes.cz/Vzpominka_na_17._listopad,_1989_v_Zeleznem_Brode/#foto0111.jpg

Pro případné zájemce delšího počtení o smutném osudu ŽBS, přidávám ještě jeden odkaz.

http://vznik-a-zanik-zbs-zelezny-brod.webnode.cz/vznik-a-zanik-zbs-zelezny-brod/

Těším se se na případné vzpomínky účastníků sisyfovského boje za pravdu a lásku.

Nicméně zdraví a vše dobré přeji všem.

Zdeněk Hromas

Rafanda

Pro případné zájemce delšího počtení o smutném osudu ŽBS, přidávám ještě jeden odkaz.

Klikněte na odkaz pravým tlačítkem myši a zvolte:

Otevřít odkaz v novém panelu,

potvrďte levým tlačítkem.

Pěkný den.

Hezký den pane Hromasi,

Děkuji Vám za vzpomínku na listopad 1989. Mě bylo tenkrát 19 a „kroutil“ jsem si druhý rok na vojně. Byl jsem od těch událostí dost odtržen, ale přesto na to vzpomínám jako na krásnou dobu, plnou ideálů, snů, nadšení a první svobody. Že se potom spousta věcí trochu „zvrtla“ a celé to nadšení pokazila je sice pravda, ale zůstaly alespoň pořád ty ideály a svoboda a to je pro mě nejdůležitější.

Proto s Vámi souhlasím, že je velice divné si za 28 let nepřipomenout den, kdy jsme konečně zase získali svobodu. Bylo to přeci pro nás a naše potomky velice důležité. A tak místo připomínky a osvěty co se tenkrát vlastně stalo a co šlo, si v Železnobrodském zpravodaji přečtu čtvrtstránkovou vzpomínku, jak zemřel komunistický udavač JUDr. Čepelka a jeho „zásluhy“ (cituji …. Sám aktivně působil v Českém svazu bojovníků za svobodu). To mě celkem šokovalo.

No a ŽBS? Souhlasím, je to škoda. Ale ruku na srdce, mohlo to v té podobě jak se to zdědilo po komunistickém vedení fungovat dál? Podle mě ne, ale fungovat to asi mohlo. V menší, skromnější a hlavně asi značně administrativně ořezané podobě.

Dobrý den a díky za podporu.

Dle mne, také nemělo ŽBS šanci na dlouhodobou výrobu sortimentu tak, jak jej zavedli komunisti. Nicméně jsem přesvědčen o jeho funkčnosti, pokud by se pokračovalo v nastoupeném trendu původního privatizačního projektu. V něm bylo počítáno s účastí místních podnikatelských subjektů apod. Ostatně již dva vně fungovaly. Jde totiž o technicky perfektně vybavené a renomované prostory. Fabrika je stavěna jako zděný skelet, jehož prostory lze celkem bez problémů a velikých finančních nákladů různě měnit a přizpůsobovat účelům. Kompletní technické vybavení včetně náhradních elektro diselagregátů mohlo sloužit dlouhá léta místním podnikatelům na základě smluv a poctivých pravidel.

Představte si, že ŽBS v prvních letech po „revoluci“ převedlo na město bezplatně mnoho budov a majetku. Bohužel na něj dostali chuť páni z bývalého generálního ředitelství Jablonecké bižuterie a získali podporu nejvyšších vládních představitelů. Brodští zastupitelé na MÚ také zahráli do noty a prodali jim po vzniku státní a.s. svůj minoritní podíl. Tím se vzdali jakékoliv rozhodovací pravomoci, přestože předsedou Dozorčí rady ŽBS a.s. byl tehdy starosta MÚ pan Václav Horáček.

Dovedu si totiž představit i situaci, že v Brodě vznikla soukromá akciovka s účastí MÚ. Každý podnikatelský subjekt má určitý počet akcií a celý komplex podléhá rozhodnutím valné hromady atd. podle zákona o akciových společnostech. Vím, že nemá cenu spekulovat coby kdyby, ale podle mého názoru si takhle nechat vzít majetek, jako přes kopírák a přispět tak k nezaměstnanosti a mnoha sousedským rodinný trablům, nesvědčí, v lepším případě, o předvídavosti a chytrosti všech, kteří mohli tehdy situaci ovlivnit.

Hodně zdraví a štěstí.