Je to už bezmála půl roku, co jsem na Policii ČR podala na starostu Lufinku a místostarostu Mališe trestní oznámení pro pomluvu mé osoby. Důkaz je naprosto nezpochybnitelný – audiovizuální záznam ze zasedání zastupitelstva 6. února 2017. V protokolu jsem výslovně žádala, že chci být vyrozuměna, jak bylo mé oznámení vyřízeno (když to totiž přímo do protokolu neuvedete, nikdo Vám žádné vyrozumění není povinen dát..).

 Úřady věc posoudily tak, že o trestný čin nejde, a policie jej navrhla řešit jen jako přestupek. O výsledku mě policie vyrozuměla způsobem, že „mé oznámení bylo oznámeno příslušnému správnímu orgánu k projednání.  Komu a kam, ani nic dalšího ve vyrozumění nesdělili...

 Když se dlouho nedělo vůbec nic a já nevěděla kdo to má řešit, a zda vůbec to bude někdo řešit, tak jsem takřka detektivním pátráním a velkým úsilím postupně nakonec zjistila, že má věc prošla trojúhelníkem MÚ Železný Brod – LB kraj – MÚ Semily, kde to mají v přestupkové komisi projednat. Po mém mailu na MÚ Semily se mi konečně odtamtud ozvali, dopisem obratem. Ovšem jejich interpretace podstaty mého oznámení byla zcela zásadním způsobem změněna – v něco naprosto jiného, v něco, co jsem já nikdy netvrdila.(Podrobnosti vyz můj předchozí příspěvek).

Byla jsem vyzvána, ať podám Souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku se zahájením řízení o přestupku, bez toho nelze řízení zahájit a věc se odloží. Ten souhlas jsem jim 11. října dala. Na MÚ v Semilech jsem ve své věci už třikrát osobně byla.

 Věc se má tak – v novém přestupkovém zákoně, platném od 1. července 2017, není pomluva uvedena, jsou tam jen jiné formulace typu hrubé jednání apod. Argumentovala jsem tím, ze přestupek se stal ještě za působnosti předchozího zákona. Ovšem bylo mi řečeno, v těchto případech, kdy se zákon během projednání věci mění, se věci posuzují v tom smyslu, jaká verze zákona je  výhodnější pro pachatele – a podle té se věc posuzuje.

Úřednice mi opakovaně říkala, že neví, k jakému paragrafu nově platícího přestupkového zákona by se mělo mé oznámení přiřadit, ať jí sdělím, v čem a kde konkrétně vidím rozpor s přestupkovým zákonem. Nepomohlo ani, když jsem zavolala své advokátce a nechala ji telefonicky mluvit přímo s ní, aby jí to vysvětlila „právní řečí“, když mému „laickému“ popisu podstaty věci zdá se nerozumí.

Nakonec jsem se dohodla s mou advokátkou, že jí raději písemně předám plnou moc a že tedy advokátka to vysvětlení zformuluje a na MÚ Semily pošle. Což se stalo.

A opět tedy čekám, co, kdy a zda vůbec bude dál...

 Tož tak......

Vážený pane docente,

zdá se, že můj výklad nebyl tak srozumitelný, jak jsem předpokládal. Jako většina úředníků nemám ani právnické ani didaktické vzdělání a zřejmě jsem již natolik uvykl jazykovému kódu právních předpisů, že si neuvědomuji, jak jsou některé obraty, ve kterých se denně pohybuji, pro druhé nesrozumitelné. Nicméně je třeba zdůraznit, že zákony jsou složité a i my úředníci s nimi zápasíme, jak je vidět na chybách, kterých se dopouštíme, a které se následně stávají terčem posměchu, případně soudních žalob. Pokusím se tedy svou chybu napravit a věc lépe vysvětlit.

K bodu a): Jak uvádím ve svém předchozím příspěvku, odvolání umožnuje účastníkům řízení bránit se proti rozhodnutím, která ještě nenabyla právní moci, a o kterých si myslí, že jsou v rozporu s právními předpisy nebo je nějakým způsobem poškozují. Abych uvedl příklad: žadatel o kácení dřeviny (žadatel je vždy účastníkem řízení), který je jediným účastníkem řízení, podává odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, neboť jeho žádost byla zamítnuta. Žadatel se odvolává, protože si myslí, že nebyly dostatečně zváženy veškeré důvody k pokácení dřeviny, např. hniloba ve kmeni, hodnota majetku v dopadové vzdálenosti… Žadatel by se také mohl odvolat, protože jeho žádosti bylo vyhověno částečně, z deseti stromů mu bylo povoleno pokácet jenom pět. Žadatel se může odvolat i v případě, že jeho žádosti o kácení dřevin bylo vyhověno v plném rozsahu, ale rozhodnutím mu byla uložena náhradní výsadba, se kterou nesouhlasí. Může nastat situace, že by se žadatel odvolal z důvodu rozporu rozhodnutí s právními předpisy: správní orgán uložil žadateli o kácení následnou péči o náhradní výsadbu po dobu šesti let, ale zákon umožnuje max. pět let. Lze tedy říci, že smysl odvolání zůstává stejný i v případě, že je pouze jeden účastník řízení, například žadatel, protože žadateli nemusí být vyhověno, může mu být vyhověno částečně nebo mu může být uložena povinnost, se kterou nesouhlasí.

Zákon ani správní orgán nemůže předjímat, zda žadatel bude s rozhodnutím souhlasit nebo nesouhlasit, proto je 15 denní lhůta pro odvolání dána všem bez rozdílu, i když může nastat situace, kdy je lhůta pro odvolání vlastně zbytečná. O zbytečnosti této lhůty může rozhodnou pouze ten, kdo tuto lhůtu má.

K bodu b): V případě, který jsem uváděl ve svém předchozím příspěvku (žadatel o kácení je jediným účastníkem řízení, bylo vydáno souhlasné rozhodnutí k pokácení, žadatel provedl kácení před nabytím právní moci rozhodnutí/uplynutím 15 denní lhůty pro odvolání), „rozhoduje“ o tom, zda se jedná o přestupek, příslušný pracovník obce s rozšířenou působností, zde na úřadě projednávám přestupky podle zákona o ochraně přírody buď já, nebo kolega Petruška, dle konkrétních zájmů ochrany přírody, které jsou nebo mohou být dotčeny. Správní orgán je u jednání, jehož formální znaky jsou zákonem označeny za přestupek, povinen zjistit, zda došlo také k naplnění materiálních znaků přestupku (materiální znak znamená společenskou škodlivost jednání), neboť nelze obecně vycházet z toho, že jednání naplňující formální znaky přestupku automaticky naplňuje materiální znaky přestupku (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 104/2008 – 45 ze dne 14. 12. 2009). Při zjišťování, zda jsou u určitého jednání naplněny materiální znaky přestupku, musí správní orgán zohlednit veškeré relevantní okolnosti, řídit se platnou legislativou, držet se ustálené rozhodovací praxe, řídit se metodickými pokyny nadřízených orgánů a judikáty Nejvyššího správního soudu, zjistit, jak je dané jednání škodlivé, a další; pokud se setká s případem, se kterým si neví rady, může oslovit nadřízený orgán o metodickou pomoc.

Zde bych rád položil otázku, pane docente, jak je jednání, o kterém zde vedeme spor, společensky škodlivé? Upozorňuji, že se nejedná o to, zda stromy měli či neměli být pokáceny, tedy o správnost rozhodnutí, ale o to, že stromy určené k pokácení, byli pokáceny dříve a nemá cenu hádat se, jestli o 15 nebo 2 dny. Do řízení již nemohl nikdo zasáhnout. Uvažme: v jednom případě se žadatel vzdá práva na odvolání ihned po obdržení rozhodnutí a stromy pokácí ještě týž den. V druhém případě se žadatel nevzdá práva na odvolání a stromy pokácí za pět dní po obdržení rozhodnutí. Výsledek je v obou případech stejný, stromy byly pokáceny. Byl někdo dotčen na svých právech? Nebyl, protože není jiný účastník řízení než žadatel. Vznikla rozdílným jednáním těchto žadatelů rozdílná újma životnímu prostředí? Nevznikla. Co by se stalo, kdyby podle druhého příkladu jednali ve stejné situaci všichni lidé, vznikala by životnímu prostředí rozdílná újma oproti situaci, kdyby se všichni vzdávali práva odvolání? Nikoli. Musím konstatovat, že na takovém jednání neshledávám naplněny materiální znaky přestupku, tedy se o přestupek nejedná a řízení o přestupku zahájit nesmím, nikoli nemusím.

Možností, jak se bránit proti rozhodnutím, se kterými člověk nesouhlasí, je řada, záleží na okolnostech, několik možností je uvedeno ve správním řádu, je třeba si ho prostudovat, (proti nevhodnému chování autorit, např. úředníků či nesprávnému postupu správních orgánů, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek, lze podávat stížnosti, viz § 175 správního řádu) dále pak máme soudy, právníky a další. Někdy nelze udělat nic proti jednání druhého, protože na ně má právo, i když se nám to nelíbí. Jako úředník na úseku ochrany přírody se setkávám se spoustou věcí, které se mi nelíbí, a nic proti nim nezmohu, protože dle zákona, mají lidé na to a to právo, nebo dané jednání není prostě právně postižitelné.

Předchozí i tento příspěvek dejte k přezkoumání Vašimi studenty, kolegy či přáteli dle libosti, v žádném případě není mým úmyslem někoho klamat a nepíšu sem proto, že jsem podrážděný, jak uvádí paní Kortanová, psát sem není mou povinností, píšu sem proto, že mě toto téma zajímá a budu rád, když si to někdo přečte a dozví se, že se může například vzdát práva na odvolání, že má na odvolání 15 dní, proč se nevedlo přestupkové řízení v řešeném sporu atd., zároveň se tím sám učím.

Děkuji Vám za Vaše dotazy

K příspěvkům paní Kortanové:

Rozhodnutí, které vydal kolega Petruška ohledně kácení před sklářskou školou, přezkoumali na základě podnětu paní Kortanové, jak Krajský úřad Libereckého kraje, tak Česká inspekce životního prostředí a shledali v rozhodnutí formální chyby, které nemají vliv na zákonnost rozhodnutí. Na začátku rozhodnutí je mylně uvedeno město Ž. Brod jako žadatel, ve výrokové části (ta je důležitá) je již správně uveden Liberecký kraj v zastoupení ředitele školy, ve spise je žádost podaná opět ředitelem školy. Chybou pana kolegy se z města opravdu nestane žadatel, na kterého by přecházeli práva anebo povinnosti žadatele.

Krásné dny přeje

Bc. Vítězslav Prchal

referent odboru životního prostředí

Dobry den, dekuji za obsahle vyjadreni ohledne pravnich nalezitosti dvoustranneho vztahu  v rizeni "reditel sklarske skoly versus  odbor zivotniho prostredi Mesta". Jeste bych uvital strucne a vystizne vyjadreni  (Vaseho nazoru) zda do takovychto zalezitosti ma - ci nema - vstupovat nejaka  treti strana. Napriklad  komise pro vzhled Mesta (mozna pisi nepresne  jeji nazev) apod.