za deset měsíců roku 2014 odehrálo KC Kino Železný Brod celkem 173 filmových představení, jichž se zúčastnilo celkem 3845 diváků. Průměrná návštěvnost byla tedy 22,23 diváka na představení. (Pro srovnání: dle údajů Unie filmových distributorů byla v roce 2014 průměrná návštěvnost v celé ČR 26,56 diváka na představení.) Nefilmových akcí jsme uspořádali celkem 27 a těch se zúčastnilo dohromady 2912 diváků, průměrně na jednu akci tedy 107,85. Za prvních pět měsíců letošního roku odehrálo KC Kino dohromady 87 filmových představení s návštěvností 1859 diváků, průměrně tedy 21,37 diváka na jeden film. Nefilmových akcí se uskutečnilo 11 a ty navštívilo celkem 1319 lidí, průměrně tedy dokonce 119,82 na jednu akci.
Dramaturgická skladba filmových představení KC Kino je rozdělena do několika stálých programových řad. Nejatraktivnější je z pochopitelných důvodů Premiérové kino, které se zaměřuje na většinového diváka. Výrazně vzestupnou tendenci má Seniorské kino (za prvních pět měsíců letošního roku průměrně přes 32 diváků na jedno představení!) a stabilně dobrou návštěvnost má Dětské kino (za stejné období průměrně 30 diváků). Divácky nejméně navštěvovanou řadou je úterní Dobré kino, které nabízí filmy ne snad pro diváka náročného, ale jistě pro diváka „aktivního“, tedy pro toho, kdo se o film opravdu zajímá. Jedná se o důležitou součást profilu našeho kina, neboť právě díky této řadě se do kina sjíždějí diváci z nejširšího okolí (výjimkou nejsou diváci z Liberce a dál), a to opakovaně. Z našeho kina tak tato řada dělá cinefilní ostrůvek, o němž se mluví široko daleko, což je pro město skvělá reklama.
Při svém nástupu do funkce vedoucího kina jsem mimo jiné zrušil pravidlo minimálního počtu diváků, a to z několika pragmatických důvodů. V okamžiku, kdy před promítáním čekáme na diváky, už film v kině je (tedy za poštovné jsme zaplatili). Stejně tak je již zatopeno, svítíme a jsou zde přítomní zaměstnanci kina. A půjčovné za film tvoří v drtivé většině případů 50% z vybraného vstupného (+ DPH), takže ani zde nehraje roli, kolik lidí si vstupenku koupí. Jistě, kdybychom představení zrušili, mohli bychom zhasnout dřív (jen na okraj: téměř polovina ročního rozpočtu kina padá na úhrady energií; investicí do elektroinstalace a zateplení kina bychom ztrátu jeho provozu dokázali jistě razantně snížit) a také bychom ušetřili cca dvě hodiny mzdových nákladů na promítače a pokladní. Ale stojí tahle částka za otrávené diváky, kteří odejdou naštvaní a s vědomím, že příště už možná nepřijdou, protože „stejně se hrát nebude“?
Velice mne mrzí, že se z kina opět stává politikum, na němž je třeba demonstrovat nevýdělečnost kultury a starosti s městským rozpočtem. Vytržené z kontextu vedou totiž tyto deklarace k jednoduchým závěrům, jako třeba k tomu, že „do kina nikdo nechce chodit“, jak mi po přečtení červnového úvodníku pověděl jeden pán... Dočkáme se v příštím zpravodaji eseje na téma ztrátovosti a nehospodárnosti knihovny, muzea nebo snad dokonce školství, sociálních služeb, sportu?
Souhlasím s panem starostou v tom, že je třeba myslet na správné hospodaření. A protože ve vedení města sedí osoby kulturní, věřím, že nejen finance, ale i všechny další klady a zápory provozu kulturních zařízení budou vždy důkladně zváženy.
David Pešek.