Zdravím,
rozhodně vím, že se udělalo i dost dobré práce, ale není to snad povinnost pracovat co nejlépe dle svého vědomí a svědomí. A tady jsme u jádra problému, říká se tomu "přidaná hodnota státního úředníka" a jedná se o vstřícnost, nestrannost, objektivitu a porozumnění - což mi zde naprosto chybí, alespoň vůči lidem, kteří si dovolí vyjádřit objektivně nesouhlasné stanovisko. Vím přesně o čem mluvím a mám dost podpůrných důkazů. A rozhodně to není o osobním postoji, alespoň z mé strany ne, byl bych nerad, kdyby se mi toto podsouvalo. Dokáži si sednout ke stolu i s oponentem, ale věcně a objektivně. Nejde diskutovat s někým, kdo neumí přijmout důsledky pochybení a nechce zjednat nápravu.
Slunce v duši, E.M.st.

Vážený pane Malafarino. Mám za to, že přidaná hodnota každého člověka spočívá v jeho určité pokoře a soudnosti. Nezlobte se, ale pokud opravdu víte o čem mluvíte, tak vysvětlete prosím význam slova objektivně ve větě, „vůči lidem, kteří si dovolí vyjádřit objektivně nesouhlasné stanovisko“. Pokud Vám totiž naprosto chybí u státních úředníků vstřícnost, nestrannost, objektivita a porozumění, nemůže to být náhodou i tím, že mnohé nesouhlasné stanovisko je prezentováno jako jediné objektivní. Věřím Vám, že si dokážete sednout ke stolu s oponentem, nicméně máte za to, že je tomu i naopak? Podle mých zkušeností, jen málokterý politik by přijal Vámi nadefinované důsledky pochybení, o okamžitém zjednání nápravy nemluvě. Politika není o vyrovnávání účtů a osobních křivdách, ale o správě věcí veřejných ve prospěch co nejširší občanské společnosti.
Přeji Vám úspěch a vše dobré.
ZH

Ještě jednou dobrý den pane Vetlý,

po zjištění všech informací se vracím k Vaší výzvě.

Pominu, že Vaše paní byla u samotné instalace transparentu, viděla jeho obsah a souhlasila s umístěním.
Vyžádali jsme si její souhlas pro jistotu, protože k vlastnictví té zdi se hlásí p. Václav Donát. Ten nám písemný souhlas dal.

V rámci sympatií, které k Vám prostě nějak mám, můžu nabídnout sundání transparentu. Před tím mi ale prosím odpovězte na jednu otázku. Jste vlastníkem té zdi?
Děkuji.

Hezký den

André Jakubička

André Jakubička napsal(a):

DOBRÝ VEČER PANE STAROSTO,
KDYŽ MÍ RODIČE ŽÁDALI MĚSTO ABY ZED OPRAVILO, PŘIŠEL JIM DOPORUČENÝ DOPIS ŽE JE TO ZASTAVĚNÁ PROLUKA MEZI DOMY A TUDÍŽ VLASTNÍKEM NENÍ MĚSTO, ALE MANŽELÉ VETLÍ, T.J. MÍ RODIČE A OPRAVU ZDI MUSÍ INVESTOVAT SAMI NA SVÉ NÁKLADY.
DOPIS BYL POTVRZEN PRÁVNÍKEM PANEM MOTLÍKEM.
ZKUSTE POŽÁDAT STAVEBNÍ ÚŘAD ABY VÁM TENTO DOKUMENT VYHLEDALI
HEZKÝ VEČER
VLADIMÍR VETLÝ
POKUD MÁTE POCHYBNOSTI A NECHCE SE VÁM HLEDAT, DOJEDTE SE ZEPTAT MÉHO OTCE DO SEMIL.
DOKUMENT MÁ JISTĚ ULOŽENÝ VE SVÝCH VĚCECH TADY V BRODĚ, ALE NEJSEM TAK DRZÝ ABYCH SE TÁTOVI HRABAL V JEHO VĚCECH
HEZKÝ VEČER
VLADIMÍR VETLÝ

Dobrý den všem,
výše padlo pár kritérií výběru kandidátů. Ač je to každého osobní věc, rád bych něco doplnil. Existuje totiž také něco jiného než tlachání, a to je odvedená práce. Teď ale nemyslím pouze práci, jakožto zaměstnání, ale především dobrovolnictví, práci v neziskovkách, pořádání mimoškolních akcí pro děti apod. To je opravdu služba veřejnosti, která nepřináší nic jiného než čirou radost. Takoví lidé mají k veřejným věcem jiný vztah a jejich zájmem je dle mého právě ono společné blaho. Zde možná stojí za to připomenou nedávné Skleněné městečko, které z takového nadšení vzniklo a víceméně stejným způsobem i pokračuje nebo například Bzovský okrašlovací spolek. Příkladů je u nás v Brodě mnoho a jsem moc rád, že se najde tolik lidí, kteří pouze nežvaní a s nadšením přiloží ruku k dílu.

Hezký den

JM

P. S. - kroužkujte si jak chcete. Volební systém komunálek sice není jednoduchý (paradoxně vzhledem k tomu, že jsou voličovi "nejbližší"), to ale nebrání pomoci vašemu oblíbenci směrem nahoru v kandidátce. Koho zajímá více, může si přečíst například toto: http://www.nestranici.cz/jak-volit-v-komunalnich-volbach

VÁŽENÝ PANE STAROSTO,

MÁTE VELICE ŠPATNÉ INFORMACE OHLEDNĚ VLASTNICTVÍ ZDI

MÍ RODIČE, A TO PATŘIL POZEMEK MĚSTU, DOSTALI PŘI ŽÁDOSTI K OPRAVENÍ ZDI DOPIS OD MĚSTA POTVRZENÝ PRÁVNÍKEM, TUIŠÍM ŽE PANEM MOTLÍKEM,ŽE ZEDˇ JE ZASTAVĚNÁ SPOLEČNÁ CHODBA A JEJÍ OPRAVA NENÁLEŽÍ MĚSTU, ALE VLASTNÍKŮM DOMU MANŽELŮM VETLÝM.

TOTO LZE URČITĚ DOHLEDAT V ARCHIVU STAVEBNÍHO ÚŘADU

OSOBNĚ PROTI VAŠÍ OSOBĚ,  ANI PROTI OSOBĚ PANA VACKA NIC NEMÁM

VLADIMÍR VETLÝ

Vážený pane Hromas,
Neznáme se sice osobně (tady mám černého Petra já), ale čím dál tím víc nabývám dojmu, že mě vnímáte jako nepřítele, alespoň co se týče mých názorů (přiznávám, někdy i ostřejších) a to mě docela mrzí. Myslím si naopak, že máme spoustu zcela identických pohledů na mnoho věcí, jsme ve stejné generační skupině, jenom jaksi jako bychom hovořili každý jinou řečí.
Tak pěkně po pořádku.
„Mám za to, že přidaná hodnota každého člověka spočívá v jeho určité pokoře a soudnosti“.
Naprosto souhlasím a je to i můj názor.
…“vysvětlete prosím význam slova objektivně ve větě, „vůči lidem, kteří si dovolí vyjádřit objektivně nesouhlasné stanovisko“.
Pokud někdo diskutujíce v nějakém konkrétním sporu použije věcné argumenty k odmítnutí určitého stavu nebo situace, které pochopí vícero lidí a druhá strana se tváří, že neexistují, jelikož na ně nemá příslušné protiargumenty, pak si dovolím tvrdit, že se jedná o objektivní nesouhlasné stanovisko prvního, protože zde existuje věcný důkaz. Je to stejné, jako je subjektivní vnímání např. venkovní teploty a proti tomu je objektivní údaj kalibrovaného teploměru. Takže tvrzení zima jako na Sibiři či horko jako v pekle jsou nekonkrétní subjektivní údaje a hlavně každým interpretovány odlišně.
„Pokud Vám totiž naprosto chybí u státních úředníků vstřícnost, nestrannost, objektivita a porozumění, nemůže to být náhodou i tím, že mnohé nesouhlasné stanovisko je prezentováno jako jediné objektivní“ .
Zde rozhodně nemám na mysli státního úředníka jako takového, moje výtka směřovala do nejvyššího patra vedení naší radnice (patro rozuměj hierarchicky, ne stavebně!!!) a to konkrétně směrem
k p. starostovi a jeho nejbližšího okolí. Bohužel moje mínění o těchto lidech zůstává stále stejné – přetvářka, lež a autokratické metody. Možná to je tím, že jim nepřikyvuji. Černá je černá a ne bílá, kruh není čtverec - to jsou objektivní stanoviska.
Znám naštěstí spoustu státních úředníků, kteří jsou lidé na svých místech, velice si vážím jejich práce a odbornosti i profesionality. Mají moji velkou úctu.
„Věřím Vám, že si dokážete sednout ke stolu s oponentem, nicméně máte za to, že je tomu i naopak?“
Jedinec, který má jasno ve svých názorech, nemluví „dvojí řečí“ (což bohužel učili naši generaci – tohle nikde neříkej) je připraven vyslechnout i jemu případně nepříjemné věci a má čisté svědomí, je připraven zasednout k debatě s podobně připraveným protějškem. Někdo, kdo je ješitný, sleduje osobní prospěch či zájem do takovéto konfrontace nepůjde.
„Podle mých zkušeností, jen málokterý politik by přijal Vámi nadefinované důsledky pochybení, o okamžitém zjednání nápravy nemluvě“.
A to je právě to špatné, pozůstatek starého myšlení a pocit „nadřazenosti“ velké většiny našich politiků od těch komunálních až po ty „nahoře“. Neujasňují si stále, že tam jsou pro nás a ne pro svůj osobní prospěch. Jejich úspěšná práce pro společnost jim může v druhé řadě i přinést nějaký osobní profit ať ve formě morální (ocenění) tak i materiální (různé prestižní posty v oborech, kterým rozumí).
Je to stejné, jako v každém jiném pracovním uplatnění.
Není to sice úplně ideální, ale žijeme v tržní společnosti (kterou jsme si sami zvolili) a proto pracujeme za peníze nikoliv, jak to je bohužel běžné pro peníze. Tam je zakopaný pes. Kdo pracuje za peníze odvádí většinou velmi dobrou práci, která mu v druhé rovině přinese i úspěch a tím i další hmotné výhody. Kdo však pracuje pro peníze práci odvádí aby se neřeklo tak akorát, s tím ovšem nepřichází ocenění dle jeho představ, práci v druhé rovině pak odvádí ještě nedbaleji a tak se systém hroutí. Příklad dobrého a špatného např. řemeslníka, zaměstnance, lékaře nebo právníka – je to stejné. První neví kam dřív skočit a druhý se lamentuje, že není vytížený.
„Politika není o vyrovnávání účtů a osobních křivdách, ale o správě věcí veřejných ve prospěch co nejširší občanské společnosti“.
Pokud politik, nebo vedoucí pracovník nepracuje s „čistým účtem“ neřeší i drobné křivdy, jeho věrohodnost a autorita klesá, ztrácí podporu čím dál tím větší ho okruhu svých „podřízených“
a tím i zázemí pro svoji další činnost. Toto se pak obráží na prospěchu celé společnosti neboť takovéto společenství z důvodu nespokojenosti nepracuje jak by mělo, resp. někdy se stává úplně nefunkční. Viz totalitní systémy, diktatury atp., kde hraničním důsledkem jsou násilné akty (terorismus) nebo poslední fáze – občanská válka. Důvody můžou být nejen sociální, ekonomické, etnické ale i náboženské. Jiskrou, která vše zažehne je pak neřešená, narůstající frustrace…
A že je to katastrofický scénář, který se nás netýká? ZATÍM!
Máme přeci dost příkladů blízkých i vzdálenějších: Ex Jugoslávie, Ukrajina, nepokoje ve Francii, Španělsko-Baskicko, Severní Irsko, nepokoje v USA ….Sýrie, střední Afrika, Izrael vs. Palestina, Afganistan, Iran, Irak…

Ještě je to málo?

Takže SLUNCE V DUŠI A VŠEM !!!

Ernesto Malafarina starší.

Vážený pane Ernesto Malafarino starší.
Přiznám se, že na podobnou debatu nemám chuť ani náladu. Byly doby, kdy jsme spolu chodili na Volhu nebo do Lidovky na pivko a byla tenkrát docela sranda. Když jsem se k Vám po vašem návratu z Itálie hlásil, tak jste mne evidentně nepoznal a odmítl, ale za nepřítele Vás opravdu nepovažuji. Jen nemám rád, na stará kolena, vznešená a patetická gesta ani argumenty hodné ředitele zeměkoule. Poměřovat objektivitu svých tvrzení s kalibrovaným teploměrem a vyhrožovat v případě jejich odmítání občanskou válkou, je na mne příliš silná káva. Prý kandidujete do městského zastupitelstva, proto se obraťte se zásadním prohlášením na Vaše potencionální voliče a mne prosím vynechte, nejsem pro Vás partner ani protivník, nekandiduji, jen tak se rozhlížím po světě a věřte, že nacházím stále nová překvapení.  
Hodně štěstí a zdraví.
Zdeněk Hromas

Vážený pane Zdeňku Hromasi.
Jsem opravdu zaskočen. Jestli jsme spolu zašli na pivko a byla sranda, tak jsme si asi tykali. Pro jistotu zatím zůstanu u vykání, protože si nejsem jist reakcí, která by následovala. Ta informace „odmítnutí“ po mém návratu z Itálie je pro mne zcela nová a nepochopitelná. Nemám ve svém životě povědomí o nikom z mých přátel či známých, kterým bych otočil záda a odmítl je, není to v mé povaze „přecházet na druhý chodník, abychom se nepotkali“. Dokonce se nevyhýbám ani lidem, kteří mi vědomě v životě ublížili, jen je nepovažuji za přátele, jsou v „kolonce“ známí. A skutečnost, že občas někoho nepoznáme není zase takovým problémem – vždyť to stačí vzít s nadhledem a zasmát se tomu. Komu se to nestalo? Člověk se mění, někdo více, někdo méně, někdo pomaleji, někdo rychleji.
Nesnažím se o žádná patetická ani vznešená gesta, natož abych se považoval za ředitele zeměkoule. Dokonce jsem měl úplně jiné představy o činnosti v důchodě. Někdy ale dojde k situacím, že už člověk nemůže dále přihlížet co se děje a snaží se osobně zaangažovat, pokusit se vylepšit alespoň v malém drobné nedostatky.
A smíchání občanské války s kalibrovaným teploměrem a objektivitou tvrzení – tak to je hodně vytržené z kontextu mých myšlenek. Tak to přeci vůbec není.
Spíše cítím z těchto Vašich slov a řádků zahořklost vůči všemu, což by asi nemělo být. Je to škoda, člověk přichází i o radostné chvilky. A věřte, že jsou i ty. Žádná stará kolena, jsme teprve v druhé polovině života, takže hlavu vzhůru …
Také se rozhlížím po světě a nová překvapení beru jako koření života, jako výzvy.
Přeji hodně dobré nálady a zdraví samozřejmě.
Ernesto Malafarina st.
P.S.
Přísahám, že jestli došlo k nedorozumění, je mi to skutečně líto. Nejsem si toho opravdu vědom.